Omdlí? Neomdlí. Něco ale vzlíná z podlahy, v drobných pramíncích proudí přes pantofle a ponožky pod tenkou kůží mezi prsty, jeho tělo pohlcuje strach jako vlásečnice krev, strach do něj zvolna vstupuje. V žilách na nohou se tenké pramínky slévají, houstnou a černají, vzlínají výš a výš, stehny a pánví, výš, do břišní dutiny, prodírají se střevy, nacházejí žaludek, obklopují ho a on už cítí, jak se mu kolem žaludku utahuje strašlivá smyčka strachu.

V nesympatickém hlavním hrdinovi románu Morfium koluje krev polská i německá, nutností vybrat si ve válečné době stranu se ale nechce zabývat. Hrdost obou národů ho vede k opovržení a zároveň se za netečnost k nim i své rodině ve vzácných chvílích výčitek nenávidí. Důležitý je pouze opojný odér drogy, pohodlnost a zapomnění. Četba knihy polského autora Szcepana Twardocha je fascinujícím a podvratným zážitkem, troufale přepisujícím stereotypy dobové, lidské i národnostní. Nové album gdaňské čtveřice Trupa Trupa trumfuje srovnatelnou odvahou i absencí přehnaného respektu a podobně jako román přesně zapadá do doby, která letitá dogmata vyvrací často až překvapivě snadno.

Jolly New Songs přichází do časů nejednoznačných a díky zmíněné redefinici zavedeného vnímání dosahují dosud nevídané komplikovanosti. Mnohem více než kdy dříve dnes záleží na úhlu pohledu, kontextu a prostředí, ve kterém se ocitáme; na druhou stranu zmíněná složitost vede k častému zobecňování – dnešní Polsko je toho v mnoha směrech exemplárním příkladem. Zpěvák a autor textů Trupa Trupa Grzegorz Kwiatkowski (ročník 1984) hovoří v rozhovoru pro server The Quietus o vlivu spletité historie rodné země na svou tvorbu, o ozvěnách holocaustu, které se odráží třeba v drásavé litanii Never Forget. Podobně jako hrdina Twardochova románu ve svém rodokmenu nachází předky polské i německé, jeho děda byl dokonce vojákem Wehrmachtu i vězněm v koncentračním táboře. Otázka zařazení se je dnes stejně otevřená jako před sedmdesáti lety a odpovědi stále nejednoznačné.

Výlučnost třetího alba Trupa Trupa se ukazuje nejen na hloubce a složitosti emocí, se kterými čtveřice pracuje, ale i na absenci obvyklých schémat, hudebních i textových. Kwiatkowski je uznávaným básníkem, jeho texty jsou většinou příkré a subtilní, založené na repetici a vzájemném prolínání často několika málo slov či obratů. Záleží na dikci, přízvuku a důrazu. Nejde jen o obvyklou tenzi mezi obsahem a formou, ale hlavně o budování komplikovaného a unikátního vzorce, ze kterého jsou jednotlivé písně utkány. Hudební složka nezvyklou textovou strukturu v mnohém zvýrazňuje, některé momenty připomenou skotské melancholiky The Beta Band (Love Supreme), jiné zase dramatickou velkolepost Radiohead (Mist) a daleko nebudou ani Swans nebo Fugazi. Lokálním pamětníkům vytanou na mysli lyrické spodní proudy legendárního Dunaje, třeba při ponuře jízlivém popěvku o rakvích, které shoří: „Lying with you, without a move, the coffin so smooth…“

Přes zřejmou dotaženost a velká témata, která album Jolly New Songs řeší, vykazuje gdaňské kvarteto také slušný nadhled a nenucenou opovážlivost. Kwiatkowski prozrazuje, že finální podobu materiálu určila náhoda – členové skupiny se tak dlouho nemohli shodnout na tom, jak půjdou písně za sebou, až zvolili abecední pořadí, tedy takové, v jakém písně obdrželi po masteringu. Což může sice působit úsměvně, ale také poněkud výhružně, že by snad tohle byla cesta? Kwiatkowski nabízí jako příměr věhlasný experimentální román Nebe, peklo, ráj argentinského spisovatele Julia Cortázara, který autor doporučuje číst na přeskáčku, jako když děti skáčou na hřišti populárního panáka (v originále se kniha ostatně jmenuje Rayuela právě po této hře). Paradox názvu alba v souvislosti s jeho poměrně ponurým vyzněním vyznívá v kontextu této šarády celkem obyčejně. Ale znovu jsme u toho – kdo ví, co je správné, přirozené nebo normální. A co je vlastně veselé?

Trupa Trupa se s posluchači nemazlí, na rozdíl od většiny ostatních ale nabízejí mnohem větší prostor k vlastní interpretaci. Netlačí nikoho do kouta objemnými transparenty s jednoznačnými hesly, naopak vyžadují individuální přístup. Jolly New Songs jsou o osamění a vyřazenosti, tyhle pocity se s vlastním názorem nevylučují. Ostatně ani s veselím, že?

Ale dnes mám pravdu a moc já, dnes se jeho pohledu nebojím. Tentokrát vyhrávám. Pravda je na mé straně. Moje tělo nepadne na skřípějící parkety. Dnes ne.

Michal Pařízek, www.fullmoonzine.cz