Polská hudební scéna se pomalu ale jistě stává pojmem. Mezinárodně úspěšná jména jako Bokka nebo Brodka doplňují každým rokem další zajímaví nováčci, v poslední době například Kurws nebo Coals, alternativní fajnšmekři už nějakou dobu básní o (momentálně hibernujícím) projektu Stara Rzeka, za kterým stojí všeuměl Kuba Ziołek.

V loňském roce se ovšem mluvilo hlavně o nenápadné čtveřici ze vzdáleného Gdaňsku, skupina Trupa Trupa se svým albem Jolly New Songs sklízela pochvalné recenze napříč mnoha mezinárodními magazíny. Trupa Trupa nedávno s úspěchem vystoupili na festivalech SXSW nebo Primavera Sound a chybět nebudou ani na Full Moon Stagi v Ostravě. S básníkem Grzegorzem Kwiatkowskim o písních veselých i temných a také o historii, na jejímž příkladu můžeme posoudit mnoho z toho, co se děje dnes.

Mohutná odezva alba Jolly New Songs může působit překvapivě, ale v žádném případě není náhodná. V posledních letech se (konečně) záběr publicistů ze serverů jako The Quietus nebo Louder Than War rozšířil výrazně směrem na východ, což věci jistě neuškodilo, daleko důležitější ale byla skutečnost, že Trupa Trupa pro „západní“ novináře nebyli zcela novým jménem. O jejich druhém albu + + vydaném v roce 2013 ve vlastním nákladu mimo jiné nadšeně tweetovala známá herečka a hudební fanynka Chloë Sevigny, sbírka Headache, následující dva roky poté, už vyšla v kooperaci nezávislých labelů z Francie a Británie. Právě tato temná a sevřená kolekce do jejich zkušebny přivedla Jonathana Ponemana, zakladatele labelu Sub Pop, který byl v roce 2016 hostem festivalu Off, a vedla také k jednání s nejmenovaným nadnárodním major labelem. Trupa Trupa se nakonec rozhodli zůstat u osvědčených indie vydavatelství a podle všeho udělali dobře – ohlas, který vzbudilo loňské album, překonal nejspíše všechna očekávání, přestože Jolly New Songs rozhodně není snadno přístupnou kolekcí, která boduje na první poslech. V Gdaňsku ale jednoduché věci v lásce nemají.

GENOCIDA UVNITŘ NÁS

Gdaňsk je jedním z nejstarších polských měst, které zároveň zaujímá klíčové místo v moderní historii Polska. Kousek odsud začala 1. září 1939 druhá světová válka, v tamních loděnicích se také zrodilo odborové hnutí Solidarita, které v osmdesátých letech vedlo polskou společnost k demokratické přeměně. Právě atmosféra přístavního města se na tvorbě skupiny zásadně podepisuje, byť ani v tomto případě to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. „Většinu rozhovorů dělám já a jsem si jist, že každý člen kapely má trochu odlišný názor na to, jak nás město ovlivnilo,“ říká Kwiatkowski a pokračuje: „Gdaňsk se postupem let stává stále krásnějším, ale nezávisle na tom jde stále o místo plné temnoty a paradoxů. Tak alespoň působí na mě. Je to nádherné a temné místo, které z naší hudby bezpochyby nějakým způsobem vyzařuje, navíc okolo Gdaňsku se nacházejí hluboké, rozlehlé lesy. Snad proto máme všichni tak rádi atmosféru Twin Peaks a rozumíme jí.“

Právě velká dávka paradoxů je v tvorbě gdaňské čtveřice nepřehlédnutelná, Kwiatkowski je navíc často zasazuje do jiného kontextu. „Můj pradědeček byl vězněn v koncentračním táboře, ale zároveň ho naverboval Wehrmacht. Nakonec všechno přežil a jako dítě jsem mohl naslouchat jeho vpravdě neuvěřitelným vyprávěním plným paradoxů. Dodnes se je snažím pochopit.“ Právě do nedávné historie se Trupa Trupa pro svá témata obracejí velice často, což Kwiatkowski vysvětluje jejich neměnnou relevancí: „Často mluvíme o situacích z minulosti, protože jsou velmi podobné tomu, co se děje v dnešní době. Možná nejen podobné, ale dokonce totožné. Například dnešní situace v Sýrii. Pozoruji věci prostřednictvím své rodiny a místa, kde žiji, zajímají mě morální rozhodnutí, problémy zla, etiky nebo estetiky. Na polském území probíhala největší genocida v historii celého světa, ale obávám se, že většina z nás má uvnitř sebe ke genocidě stále velký potenciál.“

Kwiatkowski ke zmíněným paralelám nepřistupuje pouze z role člena rockové skupiny, ale také coby uznávaný literát a básník. Na kontě má už šest vydaných sbírek a literatura je pro něj nejen velkou inspirací, ale také důležitým zdrojem pomoci při hudební tvorbě: „Literatura a filozofie na mě mají větší vliv než hudba samotná. Ale v poezii se hudba skrývá také, podobně jako v každém textu, tudíž se pohybujeme na podobném poli. Z mého pohledu mezi těmito věcmi panuje jistý soulad, moje poezie pracuje pro hudbu a naopak. Jsou párem.“ V rozhovoru pro server The Quietus dával Kwiatkowski posluchačům pro poslech Jolly New Songs podobnou radu, jakou kdysi argentinský spisovatel Julio Cortázar u svého románu Nebe, peklo, ráj (česky 2001). Ten nabádal čtenáře, aby ho četli na přeskáčku a klidně hned několikrát za sebou. „Posluchač si samozřejmě nakonec může udělat, co chce, těžko ho můžeme k něčemu nutit. On je náš šéf.“ Kwiatkowski si je dobře vědom, že posluchače nelze k ničemu nutit, ale přece jen se neubrání doporučení jít víc do hloubky: „Z vlastní zkušenosti vím, že se to vyplatí. Díky opakovaným setkáním jsem v albech, knihách nebo ve filmech objevil mnoho nečekaného, co při prvním kontaktu zůstalo skryto.“

PODLE ABECEDY

Podobným způsobem přistupují Trupa Trupa také k procesu tvorby, která je, stejně jako celé fungování skupiny, postavena na bytostné demokracii. „Trupa Trupa jsou bezezbytku demokratickou skupinou, každý z nás má zcela jiný hudební vkus a oblíbený žánr. Tudíž se je snažíme kombinovat, abychom si všichni připadali dobře, a už jen to samo o sobě je trochu divné,“ říká Kwiatkowski pobaveně, je ovšem zcela přesvědčený o tom, že skupina za svůj unikátní styl vděčí právě nutné shodě a kompromisům: „Tato divnost a nezvyklý efekt, který přináší zdánlivě nesourodá kombinace různých vlivů, vytváří prostředí, ve kterém se cítíme nejlépe. Díky mnoha odlišným nápadům a emocím, které se skrývají v jednotlivých písních, můžeme snadno měnit jejich charakter a vnitřní klima. Ostatně mám za to, že naše nejlepší nápady a písně vznikly tak trochu náhodně, díky nezvyklým kombinacím, které jsme se pokusili dát dohromady.“

Podobná „náhoda“ stojí za výslednou podobou alba Jolly New Songs, již nakonec určilo abecední pořadí názvů jednotlivých písní. „Měli jsme s deskou skutečný problém,“ přiznává Kwiatkowski, ale nechce přitakat, že by to mohlo vypadat poněkud alibisticky: „Daleko spíš je to situace, o které jsme se rozhodli mluvit nahlas. Jistě, tenhle krok nám mohl pomoci, ale také mohl přinést zcela opačný efekt. Myslím, že album roste postupně, je potřeba několika poslechů, aby se ti dostala pod kůži. Hodně známým se po prvním poslechu nezdálo příliš zajímavé a samozřejmě i tuto reakci respektujeme. Jsem si ale jist, že posluchač, který dá Jolly New Songs opakovanou šanci a vyvine nějaké úsilí přijít mu na kloub, si v něm najde svůj vlastní příběh. A tak to má být.“ Demokracie v kapele členům sice komplikuje život, ale za žádnou cenu se jí nehodlají vzdát: „Když máme skutečně velké problémy se shodnout, nápad odložíme a vrátíme se k němu později. Někdy se stane, že pauza přinese změnu názoru. Je to složitý proces a určitě by bylo jednodušší pracovat s lidmi, kteří mají totožný názor. Jenže pak může snadno dojít k tomu, že tvoje dílo bude předvídatelné a ploché.“

Na námitku, nakolik náhodné jsou tedy názvy skladeb, Kwiatkowski kontruje možností rozdílných výkladů, kterou osobně považuje za nejdůležitější: „Skládání, nahrávání i pojmenovávání skladeb a alb nám dává skutečně zabrat, ale nakonec jsme za všechny problémy a komplikace vlastně rádi, ve finále pracují pro nás, alespoň zatím. Nemáme rádi, když naše písně nebo desky mají jen jeden možný výklad, k čemuž příliš konkrétní pojmenování může svádět. Snažíme se u této činnosti o velikou obezřetnost.“ A to se Trupa Trupa nejspíš daří, název jejich nového alba nikomu nic neřekne, zvláště když asi nejpřístupnější písní je valčíkový popěvek o rakvi. Co ale čekat od skupiny, jejíž titul v překladu znamená mrtvolu? Jenže pozor, univerzální ponurost se při poslechu v žádném případě nedostavuje. Další důkaz toho, jak moc se mohou definice veselosti lišit. Naštěstí.

VLASTNÍ DRUH ČASU

„Trupa Trupa jsou skupinou plnou paradoxů. Milujeme absurditu, hloupost a radostné dětinské dovádění, ale na druhou stranu nemáme příliš v oblibě, když do umění zasahuje ironie,“ snaží se Kwiatkowski vysvětlit postoj skupiny, který evidentně není jednoznačný a každý z členů by na tuto otázku dost možná odpověděl trochu jinak. Podobná rozmanitost ale ke kouzlu gdaňské čtveřice patří. „Čím více se měníme a vyvíjíme jako lidé, tím víc se mění naše názory na různé věci a samozřejmě také na hudbu. Stále jsme v procesu dospívání a snažíme se věci obhlížet z různých úhlů,“ odpovídá vyhýbavě na otázku, zda můžeme Trupa Trupa považovat za veselou skupinu, a vrací se ke srovnáním s předchozí nahrávkou: „Headache bylo ve srovnání s novým albem vlastně přímočaré, přestože o něm spousta lidí mluví jako o temném a těžko srozumitelném. Jolly New Songs je ale skutečně mnohem komplikovanější a složitější. Není to deska, která by byla posluchačům příliš otevřená.“ Možná právě proto je novinka Trupa Trupa tak výjimečnou, Richard D. Foster o Jolly New Songs na serveru The Quietus napsal: „Je jasné, že jde o kapelu, která má jisté zvláštní vlastnosti. Důkazem může být to, že se na tomto albu šťastně pohybují mezi jakýmkoliv místem a časem. Nebo lépe řečeno ve své hudbě svůj vlastní druh času zachytili a zvou vás dovnitř.“

Na festivalu SXSW Trupa Trupa zaujali, zpravodajové Rolling Stone nebo Chicago Tribune jejich vystoupení rovnou označili za jedno z nejlepších na celé přehlídce. Newsweek zase Jolly New Songs, společně s alby Metz nebo Liars, zařadil mezi jedenáct nejvíce přehlédnutých za loňský rok. K dalšímu důkazu toho, že polská scéna je na vzestupu, ovšem Grzegorz Kwiatkowski přistupuje, podobně jako ke všem jiným věcem, po svém. „Je zcela v pořádku, že nás lidé ze zahraniční začínají konečně považovat za běžné partnery. Ale na druhou stranu jsem si docela jistý tím, že dobré umění nemá žádnou národnost,“ říká a končí poněkud ponuře, s pocitem, kterého se v souvislosti s Trupa Trupa asi jen tak nezbavíme: „Správné umění je tak trochu patologické. Asi jako rakovina.

Michal Pařízek, www.fullmoonmagazine.cz